close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

"SOUROZENCI-kapitola 4"

8. listopadu 2014 v 11:09 | lilik |  SOUROZENCI
"Neprovokuj"
Sunaka: Když sem se vracela domů, cítila jsem ,jak mě někdo sleduje. Byla už tma,ale mě to nějak nevadilo, měla jsem ji radši a líp sem v ní viděla. Do světla lampy vystoupil Uchicha a sebevědomě se ušklíbl. Vnímala jsem další tři postavy ze zadu.
"Proč mlčíš Sunako,nebo si na mě nedokážeš otevřít hubu, když jsi sama ?" Usmála jsem se na něj. "a ty se mě bojíš proč ?" "Nebojím....." Už byl zase rozzuřený. "tak proč.....jsou tady další tři upíři ?" "Jak to můžeš vědět ?" Teď byl překvapený.....Z ulice se ozývalo tiché klapání bot.....bratr, prolítlo mi hlavou.....V to m mě Uchicha uhodil. Ani jsem se nehla z místa. Z rtu mi tekl pramínek krve. Začínal mě ovládat vztek, jak si to vůbec mohl dovolit ?.....Ne, musím se ovládat,nesmí se dozvědět co sem zač.....Otevřela jsem oči a neuvěřitelnou rychlostí proběhla kolem Uchichi. Metr za ním jsem zablokovala bratra. Udělalo to menší kráter. "Okamžitě se uklidni", řekla sem nahlas. Jeho oči se změnily zpátky z červené na šedivozelené. "Cítil jsem tvoji krev "vydal ze sebe přidušeně. Otočila jsem se na vyděšeného Uchichu. "Příště ho nechám tě zabít,řekla jsem mu do očí ,nebo to udělám sama. "Co jste zač" zeptal se rozklepaně....."Někdo, koho bys neměl naštvat", řekla jsem stručně a postrkovala bratra před sebou. Chtěla už jsem být pryč. Odteď prostě Uchicha nebude nejlepší a je jen jeho věc jestli si zvykne, nebo ne.
Kioshi: Já.....no.....opravdu se omlouvám. Neumíš si představit, jak sem se rozčílil, když sem cítil tvoji krev a někde poblíž Uchichu. Asi bych ho opravdu zabil "A naše malé tajemství by bylo venku"- dokončila sestra, ale už se na mě nezlobila, byla ráda, že jsem přišel.
Sunaka: To nic, sama sem nebyla daleko od toho, abych ho zabila. Asi budem muset zase začít cvičit sebeovládání. A nebo můžeme jít o víkendu do lesa ,vsadím se,že mě ještě pořád nestihneš chytit.....
Jo,chvíli sem si myslela, že nám tahle sourozenecká idilka vydrží na věky, řekla sem si v duchu pro sebe. A to byla ta obrovská chyba-já jsem si to myslela .Pravda je, že nikdo zatím nezjistil proč zabili naše rodiče a kdo je zabil. Jediný cit po jejich smrti, který mi zůstal byl ten k mému sourozenci. Už se mi nechtělo ty ostatní znovu probouzet, ale možná mě někdo časem donutí je opět pustit ven.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama