Máme tu zbrusu novou povídku na Harryho Pottra
hlavní postavy:Alféd Snape-zmijozel
Clever Láskorád-zmijozel
Draco Malfoy-zmijozel
Georg Weasley-nebelvír
Fred Weasley-nebelvír
vedlejší postavy: skoro všichni z normal. Harryho P.
Příběh:Máme tu skupinku studentů u které by jste čekali, že minimálně tři z nich budou jednoho dne úplně oddaní plánům lorda Voldemorta, ale opak je pravdou, tahle skupina mu totiž jednoho dne bude ležet pěkně hluboko v žaludku.
Sedm roků, sedm předlouhých roků kdy štvali ponižovali a deptali učitele se blíží ke konci teď si na řadě ty
Tome Rojvoli Raddle...
kapitola první
Dřepěl jsem v naprosto "umělecky" počmáraný lavici a koukal na tu bestii vepředu.....naši učitelku na technologii mudlů. Co krucinál dělám ve škole, chtěl jsem domácího učitele, ale můj drahý otec, vedoucí časopisu Jinotaj řekl: "Synu, jsi starší a jsi chlap, tak buď gentlman a ponech domácího učitele sestře, nebudeme přece utrácet za dva kouzelnické učitele" Merline co jsem ti ksakru udělal. Skoro tady brečím, ale Alfréda se to ani nedotklo páč má perfektní chameleóní mód učitelka ho nikdy nezkouší, jako kdyby ho neviděla. Znáte to ne, sejde z očí, sejde z mysli. "Pane Láskoráde byl by jste tak milí a přišel nám k tabuli vysvětlit tuto rovnici" Koutkem oka ještě zahlédnu jak semi Alfréd Snape kření a poté už mířím do pekla. Zbohem můj živote, závěť je na lavici kdyby ji někdo hledal....
Další den na nic. Proč mě fotr nenechal jít do Kruválu, tam člověk aspoň něco dělá a lidi jsou tam míň šáhlí, než tihleti. Třeba můj soused Clev. Totální cvok. Ale jsme kámoši už od mala. A navíc i když je zmijozel, jemu jedinýmu strhává ředitel koleje body v lektvarech. Nikdy jsem neviděl někoho tak nenadaného, ale zase rozumí těm zeleným orgynizmům ve sklenicích. A teď je můj milý, mladý Clevík poslán za tou ježibabou. Nevinně se na něj usměju a vduchu se směju jeho neštěstí. Chvíli se ještě koukám na jeho čím dál tím bledší tvář, ale pak mě upoutá nápis na lavici. "Závěť hmmm.." přez tvář mi přeblikne ďábelský úsměv a lidi v mém okolí se odemě klidí na pět metrů. Co stálo v závěti: Bla bla bla svoji sbírku vibrátorů odkazuji Albusi Brumbálovi ( je to veliký nadšenec ) a Afrédovi Snapeovi všechny ostatní věci, které se mu hodí, dále bych věnoval zbytek galeonů na sbírku mrtvích veverek. Mé tělo spalte na popel a podávejte ho ve školní jídelně. Váš přemilovaný Clever Láskorád.
Po vyučování nás očekává velmi potřebný odpočinek, ale někdo si nás odchytí. "Co zase?" otráveně na ni pohlédnu. "Máte se dostavit do ředitelny, pan ředitel s vámi chce mluvit, se všemi pěti" řekne Mcgonagalka
"Zacooooo"protáhnu znuděně a málem vrazím do Hermiony při plahočení ze třídy. Nestačí, že máme učitelku na mudlovskou technologii mudlu, nee já osobně musím eště tu napůl chamraď fascinovat, cituji:"Jsem ojedinělí případ kouzelníka s povahou, která nepatří ani do jedné ze čtyř kolejí..." kdyby jen věděli o mé chvilkové podlosti muhahaha.
"Promiňte slečno Hermelíno, chcete pomoci vstát, nebo budete statečná a zvládnete to zcelasama??"
"Tsk, blbej zmijozele"
Přiložil jsem si ruku k čelu a rozhlédl se. "Ach ne, v povzdálí vidím přicházet Harryho Pottra, co jen budeme dělat Alfréde, co si jen počnem, mále jsem zlomil Hermelínovi nohu. Potter se na nás rozzuří, jsem si naprosto jist, že nás zakleje nějakým fosilním zaklínadlem, proti hrdinovi světa jsme bezbraní."řval jsem po celé chodbě což mi zajistilo maxiskupinu přihlížejících.
"Bratře můj jsem si zcela jist, že Hermelín nemá kosti" prohlásil Fred, který se vynořil zpoza nejblišího obrazu.
Za skupinou dalších nebelvírů se ozval Georg "zcela s tebou souhlasím, bratře můj.
"Jen se neboj Cleve, pod hábitem mám něco, co nás zachrání" perverzně se usměju, čimž si dopřejuhezkou dávku zhnusených pohledů.
"Je to..." vyřknu a vytahuju si nahoru hábit. Spousta osazenstva křičí a zbytek se dává na úprk
"Je to...dárkový poukaz!" Všichni se rozplácnou na zem a já si všimnu dvojčat za námi.
"Weasleyovi! Jak nechutná sebranka...Počkat, to není Roníček?"
"Frede, georgi!"vykřikl Clev
"Budu vás muset zklamat nedopřáním mé uchvacující společnosti a...byl fuč
"Co se tady děje!" protkal hlas mého otce chodbu a ti studenti, co se nestihli zvednout lechce přimrzli na podlahu.
"Proč leží polovina školy ny zemi i se slečnou Grangerovou!"
"Otče..."
"Synu..."
"Dnes vyhraji já!"
"Avada..." všichni se zalykali pod začátkem smrtíví kletby
"Circus" moje vlastní výroba. Snapeovi staršímu vyrašilo duhové afro a jeho tvář byla zbarvena do několika odstínů sytých barev. Stačil jsem se chytit Cleva a odvál jsem za ním při zběsilém úprku pryč.
"Vau" prohlásil Fred
"Rychlí" dodal Georg
"Rychlejší" dořekl Fred
Clever s plápolajícím Alfym za ním prosvištěl až ke komnatě nejviší ptřeby a rozrazil dveře. Spatřil tam Draca Malfoye labužnicky žrát popcorn a přitom čučet na velké okno, které jen tak mimochodem zobrazovalo momentální situaci na chodbě z které tak bezhlavě zdrhli.
"To máme dalších 10 bodů pro Alfréda za vylepšení účesu Snapea seniora, kolik že je celkové skóre" otočil se na nás Draco se svým typickým úšklebkem, vzápětí však zrudnul a začal řvát na přicházející zrzky.
"Jak je krucinál možný, že máte chodbu za obrazem i do komnaty nejvyší potřeby a to mi pořád nechcete říct kde jsou vchody. Vylejzáte porád po celým hradě prakticky ze zdí a já z vás kruci jednou budu mít infarkt!!!"
"Hrůza Frede"
"Ano Georgi"
"Dohnali jsme ho k neslušné mluvě bratře můj"
"Sakra nechte toho vy dva, je strašidelný, když se doplňujete" řeknu a otočím se na Draca.
"To jíš další mudlovské jídlo?? Jsi čistokrevný tak se podle toho chovej"
podívám se na rozpukanou kukuřici
"a dej mi ochutnat" I když jsem byl veden k mírnému odporu k mudlům a mudlozozeným, jak je na mě vidět, zvědavost nezná hranic. Takže všechno co do mě tloukli se vypaří, třeba zákaz vytváření nových kouzel. Pfff, to by nebyla žádná zábava.
"Hele Cleve, proč máme jít do ředitelny? Nic nevybuchlo, nic se nezřítilo, nikdo nemá modrou barvu, tak proč?"
"Vím já, ale k tomu seschlouší co předstírá hodnýho dědečka se mi vůbec nechce, víš co, půjdeme tou nejdelší oklikou, která nás napadne a s velkou náloží štěstí dojdeme do ředitelny až k večeru"
"počkej Cleve, nejprve..." prohlásil Fred
"Si musíme na tu vyhlídkovou túru po hradě zabalit" dořekl Georg
"Vezmu si roli průvodce, jestli smím" pozeptám se, vím, že Clevova orientace v okolí...je tak trochu...mimo abnormální měřítka..
Šáhnu si do svého skvělého černého hábitu se zelenou podšívkou a začnu v něm štrachat. když usliší lodní zvon a krákání vrány zblednou a vyjeveně na mě hledí.
"No co, je nejlepší mít vše u sebe"
"Néééééé"
a koukám při tom na obrazovku
"Snape už si stihnul nějak předělat vlasy zpět do umaštěného normálu a jen tak mimochodem, proč se sakra kření naším směrem, nemůže přece vědět kde je ta skrytá kamera na chodbě v druhém poschodí, že ne"
"On se nekření" opravil mě Fred
"On" začal Georg
"Se zákeřně šklebí" řekli dvojhlasně
Přez ten šok mi to nedoteklo, ale teď začnu šacovat Alfa a pak ho probodnu očima
"Kde si prosimtě sehnal bezednej zmijozelskej plášť a předem tě informuju, že jako syn reportéra vlastním vyslíchací pokoj ve skvělém stavu"
"Kde? Zaprvé-vlastní výroba. Za druhé-dodělávají mi ho dvojčata. Konec příběhu" řeknu znuděně, než najdu dárkový poukaz, knihu a zároveň mapu světa. Ten novější, co ví i o barvě spodkách Harryho Pottera...he he. "Hele Georgi" podívám se na zrzky. "Kdo z vás je George" zeptám se jich. Oba ukazují na toho druhého. "Fajn" rezignuju "ale jestli mi ještě jednou dáš při dodělávkách tu sépii z Černého jezera do hábitu, Georgi, tak tvé vlasy už nikdy nepoznají sluneční svit" probodnu je oba Snapeovským pohledem a předám jim ho. "Zvětšit prostor v kapsách na neomezený, zlechčit a pár obraných kouzel proti fyzickým útokům a taky ho udělejte odolný proti přírodním...katastrofám.., myslím, že drak mi ho za chvíli propálí.."
Složím ruce a vytáhnu dárkový poukaz. "Všichni se chyťte" chytí se právě ve chvíli,kdy sem vstoupí snape senior. "Koňomrd!" a přenášedlo nás přenese do kabinetu Mcgonagalky, která má intimnější návštěvu. "Oh, promiňte" odněkud uslyším zvuk foťáku a hned na to se přemídtíme do nebelvírské koleje. "Tady nás Snape hledat nebude. Nikdy by dobrovolně nešel do nebelvírské koleje"
Klikal jsem na tlačítko prohlížet a přitom obdivně pískal "Ta Mcgonagalka se nezdá, kdo by řekl, že její normální vzhled byla jen gumová maska, kterou v ten moment co jsem fotil měla na půl sundanouuu a pod ní se skrývala....úplně stejná tvář.....No ne a její společník není nikdo jiný než....u Merlina, vždyť to je Filč" Začal jsem nadšeně pobíhat po místnosti "honem, kopírku, tiskárnu, rychleee, timhle musím polepit velkou síň!!"
"Uklidni se Cleve, když nás ten afréduv kouzelný lístek dokáže dostat i ke mě domů pujčim ti svoji novou kopírku a tiskárnu kterou mám v pokoji"
čímž nás všechny posadil na zadek s otevřenou pusou Draco Malfoy má doma kopírku a tiskárnu ...zcela mudlovské věci.
čímž nás všechny posadil na zadek s otevřenou pusou Draco Malfoy má doma kopírku a tiskárnu ...zcela mudlovské věci.
"Jak.. jak můžeš? Vždyť tvá rodina by tě za to zabila na sto způsobů," zakroutím nad tím hlavou a následuju dvojčata do jejich skromné ubikace. Hned se vrhli do pláště já rozevřel knihomapu.
"Jsme tady," ukážu na místo na mapě, kde je pět různě zdobených podrážek se jmény. "Hele, Fred a George mají jiné boty! KONEČNĚ NASTAL DEN, KDY JE MOHU ROZEZNAT!" plácnu si s Dracem a Clevem a hůlkou magicky značím cestu kudy půjdeme. Pak vyslovím jednoduché zaklínadlo a cesta se objeví před námi v podobě slabého zeleného světla, které vidím jen nás pět.
"Hotovo."
"Jsme tady," ukážu na místo na mapě, kde je pět různě zdobených podrážek se jmény. "Hele, Fred a George mají jiné boty! KONEČNĚ NASTAL DEN, KDY JE MOHU ROZEZNAT!" plácnu si s Dracem a Clevem a hůlkou magicky značím cestu kudy půjdeme. Pak vyslovím jednoduché zaklínadlo a cesta se objeví před námi v podobě slabého zeleného světla, které vidím jen nás pět.
"Hotovo."
"Hele, Alfréde.."
"Alfy."
"Hele, Alfy, můžu ti vrátit ty spodky, co jsem si ehm.. jednou vypůjčil?" optal se lehce červenající Draco.
"Alfy."
"Hele, Alfy, můžu ti vrátit ty spodky, co jsem si ehm.. jednou vypůjčil?" optal se lehce červenající Draco.
"Já jsem ti žádný nepučoval.." zamyslím se. Sakra, když jsem jednou u nich byl... Tak jsem našel tu láhev rumu a..
"Jo ty myslíš, tyhlety.." rychle si je od něj vezmu a strčím do kapsy.
"Máte to, Frede, Georgi?"
"Jo ty myslíš, tyhlety.." rychle si je od něj vezmu a strčím do kapsy.
"Máte to, Frede, Georgi?"
"Myslím,že teď"
"Se ti do toho pláště nevejde jen ta sépie"
"ale sépie s celým jezerem"
"plus Bradavice"
"Jenom?" řeknu zklamaně.
"Samozřejmě, že ne"
"Můžeš do něj nacpat i živé inteligentní osoby"
"To se mi líbí! Řekněte mi to zvětšovací kouzlo, budu potřebovat svoji vlastní mučírnu!"
"Tajemstvi výrobců a kde si sehnal funkční mučírnu???"
"Tajemství dodavatele, ale něco za něco... a řeknu vám to"
Dvojčata od nás odstoupila daly hlavy k sobě a začalise dohadovat, asi po deseti minutách se otočili se smlovou v ruce a........
Z poza rohu se vyřítila Pomfreyová
Z poza rohu se vyřítila Pomfreyová
"Co tady děláte vy smradi neslyšeli jste,že máte jít do ředitelny áááá co to tady máme smlouvu o prodeji kouzla to máme další prohřešek, obchodování na pozemcích školy má vás pět zakázáno, teď vás tam odvedu a jestli budete protestovat zlámu vám nohy i ruce a nechám si vás na ošetřovně."
Vlítne sem stará ježibaba. Ta jažibaba, co mi vždy strká ty hnusný napoje, když se zraním. Ale ono jde lehce změnit chuť, jenže ona jako prvotřídní sadistka chce, abychom i při lèčení měli hnusnej život. Stačím podepsat smlouvu a rychle ji schovat do kabátu.
"Jo my už jdeme.." zabrebtám a jdu přimo za zelenou čárou ve vzduchu.
O něco později..
"Konečně jsme tam došli!" obrátím se na své společníky, kteří vypadají na stoosmdesát s berlema. "Dyť jsme šli maximálně pár hodin, tak proč vypdáte, że je to o sto let více?"
"Pár hodin? Pár hodin?!!! Jdeme uż bez přestávky pět dní!"
"Pět dní? Pfft. Dva týdny."
"Měsíc."
"Rok."
"Staletí!"
"Blbost," podíval jsem se na hodinky, "Šli jsme jenom...dva měsíce a třista šedesát pět dní k tomu."
Všichni zmlkli a s kamenou tváří se na mě podívali.
"Neznate vtipy? Byli to jen tři hodiny."
Nakonec se dostaneme k vytouženému cíli. K Albusi Brumbálovi, který seděl ve svém křesle.
"Proč jste nás zavolal pane profesore?"
"Jo my už jdeme.." zabrebtám a jdu přimo za zelenou čárou ve vzduchu.
O něco později..
"Konečně jsme tam došli!" obrátím se na své společníky, kteří vypadají na stoosmdesát s berlema. "Dyť jsme šli maximálně pár hodin, tak proč vypdáte, że je to o sto let více?"
"Pár hodin? Pár hodin?!!! Jdeme uż bez přestávky pět dní!"
"Pět dní? Pfft. Dva týdny."
"Měsíc."
"Rok."
"Staletí!"
"Blbost," podíval jsem se na hodinky, "Šli jsme jenom...dva měsíce a třista šedesát pět dní k tomu."
Všichni zmlkli a s kamenou tváří se na mě podívali.
"Neznate vtipy? Byli to jen tři hodiny."
Nakonec se dostaneme k vytouženému cíli. K Albusi Brumbálovi, který seděl ve svém křesle.
"Proč jste nás zavolal pane profesore?"
"Jak víte o mé... soukromé sbírce!"
spraží mě a Cleva pohledem. Nic netušící Clev nemá tušení o čem se to mluví. Ale já si začínám vzpomínat na závěť na lavici..
"Sakra.." zakleju.
"Sakra.." zakleju.
S dědečkovským úsměvem se postaví ze svého křesla a přejde k jedněm z mnoha dveří v jeho pracovně. "Chlapci pojďte blíž, chtěl bych vám něco ukázat."Obezřetně se přikradem za jeho smradlavá záda a nahlédneme do právě otevřené místnosti plné mučidel, školních řádů na opisování, lechtacích peříček a party už na pohled nebezpečných chlapíků, kteří na nás obrátí své ďábelské obličeje. Všichni hlasitě polknem. Brumbál s milím úsměvem dveře se skřípavým efektem z hororů opět zavře a usadí se zpět na svoje místo odkud může rozdávat svoje úsměvy na všechny možné i neexistující strany a vlídně na nás promluví. "Tak hoši, myslím že si rozumíme dostatečně na to aby o mé "sbírce" nikdo nevěděl. Moje tajemstí si vezmete do hrobu jinak vám dopřeji bezplatný pobyt v té okouzlující místnosti, kterou jste si doufám dobře prohlídli. A teď mí milí studenti můžete jít. Přeji vám krásný zbytek dne a noc bez nočních můr."
"Byl tu taky...1937.."
"Nevím o čem mluvíš."
"O sedm let později přišel o nos."
"O čem to mluvíš mladíku?.." nedal na sobě znát jediné emoce, ale já viděl lhký škub těla Albuse Brumbála.
"Byl tak mladý..Taky se to dozvěděl?"
"Pojď, Alfy, nech toho potrhlíka být," zašeptal Clev.