"Sasunaru forever"
Po staletí.....dvě....tři.....kolik generací, kolik roků. Já nepočítal. To, cojsem celý svůj lidský život nedokázal.....říct slova lásky a projevit smutek. Teď padali němé slzy, tolikrát jsem křičel do noci "miluju tě", ale moc pozdě. On už nežije, už ne. Odešel na druhou stranu. To já jsem ho zabil a on nebrečel, nekřičel, výraz jsem neviděl, utíkal jsem pryč, pohltil mě strach. Já ho zabil jen já, zoufálství, nebo šílenství a v hlavě jen....."můžu za to já". Tolik let otupilo i tu poslední myšlenku. Jsem jen schránka, chodící nic, monstrum prokleté věčností, kterým matky straší malé děti před spaním.
Tak dlouho jsem se tomuto místu vyhýbal a přesto teď stojím tady.....prší a kapky vody stékají po bráně Konohy. Poslední člen z pomstichtivostí a vraždami prožraného klanu uchicha......to můžu říct jen já, pro ostatní už neexistuju. Prošel jsem branou a vyrazil na místo smrti. Znovu mi tekly slzy a dopadali spolu s deštěm na zem. I když je to tak dlouho, jeho hrob jsem ještě nenavštívil. "Dnes by jsi měl narozeniny Naruto" zašeptal jsem do tmy. Černý, zapomenutý hrob v kterém spí i se svými sny. Nestal se hokagem, byl nikdo a přesto pro své přátelé nepostradatelný. Neukazoval bolest, jen úsměv. Ten úsměv..... Bílá růže rozrazila vodu na studeném kameni. Tupí úder mi rezonoval v uších a přesto pochybuji, že by to slyšel kdokoli jiný. Listy padali v němých poryvech větru ze smutečních vrb dolů. Dolů- do temných kaluží, kde představovali svraštilou loď. Dokuď se jejich křehká struktura neporušila a list se nepotopil na dno k ostatním bezbarvým útržkům z kterých se stávala jedna hnědá masa bahna. Kdybychom byli oba živí, určitě by jsi mě hnal za miliony nadávek někam dovnitř. Při tvé fantazii, bych určitě chytil nějaký virus. Ale. To bolestivé ale, které mi musí znít v hlavě. Ironicky se ušklíbnu. Mi živí nejsme. Ani já, ani ty. Já s mrtvím krevním oběhem si tu s tebou povídám v myšlenkách a ty Naruto....ty jsi někde tam dole. Konoha žije bez svého hrdiny, jakoby nic, pořád dál. Dnes už ani nikdo nezná tvoje jméno. Natož, aby si kdokoli z nich, z těch uspěchaných, osudu odevzdaných lidských stvoření vzpoměl, nebo našel fotku zlatovlasého energetického kluka, optimistu na první pohled. Naruto.....bojím se, že tvůj obličej z mé strouchnivělé a přestárlé paměti jednoho dne vymizí. Nevím jak umřít, nevím jak bych mohl žít s tím co jsem ti udělal a tak budu navždy alespoň udržovat tvojí vzpomínku. Chci, aby alespoň ona zůstala pro mě a pro věčnost živá.