"Závist"
Gaara: Jak jsem se dozvěděl, měli mě hlídat. A čistokrevná měla zároveň hlídat Naruta. Dva jinchuriki v jédné vesnici.....jak dlouho potrvá, než se sem nahrnou Akatsuki. O tom jsem přemíšlel, když jsem vyplňoval dokumenty za svým obrovským stolem. Kolem mě pobíhala Matsuri...."Kazakage tohle, Kazage tamto." A samozřejmě nezapoměla využít jedíné příležitosti, kdy se o mě "náhosně" otřela. Moje extra, mega, obří ovládání mělo co dělat,abych ji "náhodou" neuškrtil pískem. A samozřejmě nesměl chybět ten tmavěmodrý pohled směřující přímo ke mě od nejmenované osoby sedící na židli vedle dveří, který mě nehorázně znervózňoval. Ale jak jsem zjistil, vícekrát, než na mě, byl mířen na Matsuri. Její oči se při tom mírně, skoro až nazlobeně přivřeli, vždy když se mě Matsuri "omylem" dotkla.
Naruto to pojal jako dovolenou a proto skoro celý den vždy prospal.
Pozdě večer už jsem konečně odehnal Matsuri domů a vydal se spolu s mým anbu doprovodem k mému "sídlu." Otočil jsem se k ní. "Chtěl jsem tě jen požádat,.....jestli by jsi ze svého jídelníčku mohla v Suně vyškrtnout lidi ?" Byla potichu. Nervózně jsem si prohrábl vlasy. "Jestli chceš,.....můžeš chodit ke mě, mám doma pár lahví krve" "Jak si přejete Kazakage" Pořád ke mě byla formální.....Hááá.....Za co? Celý den seděla v rohu mé kanceláře. Mě upřeně pozorovala, Matsuri vraždila pohledem. Jediné co potom slyším je "AnoKazakage-sama - an, opravdu pokrok od obvyklého: "přeji dobrou noc Kazakage-sama" Co bych asi našel namísto jejího srdce. Kovovou schránku, pečlivě zamknutou a zamrzlou v bloku ledu s nápisem: doba tání nebyla zaznamenána, prosím vyčkejte do konce světa. "Chjo"
Kráčeli jsme tmavou Sunou a byly zticha-jak jinak. Otevřel jsem dveře svého domu a zažehnával kratší infarkt. Za dveřmi stál Naruto"Přišla zpráva z Konohy, že sem razí jeden Akatsuki obhlídnout situaci s nařízením přivést alespoň jednoho démona....Takže Gaaro - a předem výmluvi nepřijímám, zůstáváme u tebe přez noc, jako tvoje stráž" následoval zářivý úsměv. Sunaka se opět nesnažila o žádný zvukový projev. "Dobře" souhlasil jsem. Prošli jsme dlouhou chodbou. Naruto se okamžitě rozplácnul na mojí obrovské posteli a nekomromisně oznámil, že spí tam, kam se svalil. "Sunako" tak tak jse jmenuje. "Hmm" zněla mu otrávená odpoveď. "Spolu s tím dopisem přišel ještě jeden pro tebe" Tak tuhle rychlost si budu pamatovat do konce života. KOukám,vidím Sunaku uprostřed pokoje a za vteřinu je zase venku před domem. "Kdo ji píše?" Asi to vyznělo dost kousavě, protože na mě Naruto nahodil zkoumavý pohled. Ale pod důkladným projetím pod laserem jsem dostal odpověď. "Nejspíš její bratr" Naruto se potom uráčel vstát a odejít do koupelny. Asi po deseti minutách jsem zaplul do místnosti místo něj. Sundal jsem ze sebe oblečení a šťastně na sebe pustil proud teplé vody. Po čtvrt hodině jsem jsem se rozhodl pro zachování zásob vody naší vesnice a ve spodním prádle, síťovaném tílku, vyzbrojen ručníkem na vlasy konečně přestal okupovat koupelnu. Čistokrevná se ještě pořád nevrátila a tak jsem zapadl do postele jako němec do bunkru a dál se tím nehodlal zabívat. Naruto vedle mě k mému největšímu úžasu dokonce nechrápal a já vedle něj s ručníkem přehozeným přez hlavu pomalu usínal....
Sunaka: Bratr si nejspíš po týdnu uvědomil, že někde za sedmero kopci existuje jeho sestra a dokonce se rozhodl plýtvat svou cenou energii, aby ji napsal. Pokrok Kioshi, opravdu pokrok. Psal jak je tam hrozná nuda, ale ke konci dopisu se zmínil o dalším čistokrevném. Neví ještě kdo to je, prý se jenom zdržuje okolo Konohy. Jednou zahlédl Uchichu a tím jeho dobrodružství končí. Co mám potom říkat já. Celý den akorát sluduju, jak se kolem Gaary lepí ta můra, co se označuje za výpomoc.....Kazakage o ni očividně nejeví žádný zájem, ale to ji nezajímá. Je jako pijavice skřížená s břečťanem. Tak počkat od kdy já přemýšlím nad takovýma věcma. Já.....žárlím.....na Matsuri. Nad tímhle zjištěním jsem zaraženě zůstala stát. Jak že dlouho to je , co jsem cítila něco takového. Nejspíš od smrti rodičů. Otevřela jsem dveře a začli mi cukat koutky. Gaara ležel rozplácnutý na břiše s ručníkem přez hlavu, naruto měl přez něj přehozené nohy a hlava mu vysela z okraje postele. Naruta jsem našoupla zpět na jeho polovinu postele a Gaarovi zkonfiskovala ručník. Nechtěně jsem se přitom dotkla jeho krku. Stačilo abych ucítila jeden úder a úplně mě to zhypnotizovalo. Stála jsem tam, civěla na jeho krk a vnímala každý úder jeho srdce. Ten rytmus byl tak přitahující, ještě že není někde pořezaný. Nejradši bych se napila. O čem to kruci zase přemýšlím. Jednou mi ten šok, že umřel stačil a to jsem ho ani neznala. Silou vůle jsem odtrhla svůj pohled. Cítila jsem svůj o něco málo zvýšený tep. Co by vesnice udělala, kdyby zjistila, že jsem pila z jejich Kazakageho. A co kdybych ho zabila.....zabouchla jsem za sebou dveře a pustila ledovou vodu, možná to odplaví myšlenky.....možná